Hudební styl
Sabinův text bez básnických metafor a složitých obrazů zhudebnil Smetana ve shodě s wagnerovským principem jako hudební drama. Dramatickému účinku a charakteristice postav a situací podřídil vše – hudba není samoúčelná, musí sloužit dramatické koncepci. Tento přístup byl ale jediný, který Smetana od Wagnera převzal – ani v nejmenším nenapodoboval jeho hudbu, pracoval po svém, „smetanovsky“.Již v této první opeře se plně objevuje smetanovský princip operní formy: výrazné příznačné motivy, rozvedené ve slovansky zpěvných melodiích; uzavřená hudební čísla, která na sebe logicky navazují. Ke skvělým ukázkám charakterizačního mistrovství patří pochodový rytmus motivu Varnemanova, chorální vážnost modlitby na rozloučení s domovem, bojovný a jásavý sbor pražské chudiny „uhodila naše hodina“, lyrické zpěvy Ludiše nebo široce klenutá melodie v árii kajícího se Tausendmarka.
Pokud dnes srovnáváme Branibory s pozdějšími Smetanovými operami, zjišťujeme, že toto dílo není ještě plně zralé ve formě (střídání principů prokomponované a číslové opery) a v psychologické kresbě a problémem je i nepřirozená hudební deklamace českého textu. Nelze ho ale rozhodně označit ani jako začátečnicky tápající jako např. prvotiny Verdiho, Wagnera nebo Dvořáka.
Osudy díla
Konkurence Braniborů v Harrachově soutěži byla slabá – jen dvě další díla: Horymírův skok J. N. Maýra a Poklad A. Pozděny. Smetanovo dílo bylo novátorské a porota si s ním nevěděla rady, mj. proto trvalo její rozhodování dlouho; kapelník Maýr také nespěchal s uvedením díla svého konkurenta. Operu nakonec nastudoval sám Smetana. Premiéra 5. ledna 1866 byla obrovským Smetanovým úspěchem. Skladatel byl devětkrát vyvolán před oponu. Kritika pochopila význam díla a napsala, že opera může být základem k rozvoji českého hudebního dramatického umění. Dokonce i pozdější Smetanův odpůrce František Pivoda napsal: „Smetana jest povolán pracemi svými položiti základní kámen budovy, která někdy jakožto česká opera stane se známá.“Dílo v Harrachově soutěži získalo první cenu – 600 zlatých.
Celkově jsou Braniboři v Čechách nejméně hranou Smetanovou operou (i přesto se ale u nás na jevištích objevuje častěji než málo hrané opery Dvořákovy nebo Janáčkovy). Ojedinělá jsou nastudování na zahraničních scénách. Důvodem je mimo výše uvedenou neúplnou zralost díla i slabší libreto (hlavně z hlediska dramatické výstavby) a v neposlední řadě i ideologický protiněmecký námět.
Děj opery
Historické pozadí:
Po smrti Přemysla Otakara II. spravuje českou zem braniborský markrabě Ota. Otakarova syna Václava drží jako rukojmí a Braniboři drancují zem.
1. dějství:
Na statku Volframa Olbramoviče vypráví rytíř Oldřich Rokycanský o řádění Braniborů a vyzývá k ráznému zákroku. Volfram nabádá k rozvaze. Tu přijíždí měšťan Junoš a podává zprávu o vzbouření v Praze – Braniboři přepadli město a králevice s matkou odvlekli. Všichni spěchají Praze na pomoc. Přichází měšťan Tausendmark, který miluje Volframovu dceru Ludiši. Ta ho však odmítá. Tausendmark pošle tlupu Braniborů s jejich velitelem Varnemanem do nechráněného statku a s jejich pomocí unese Ludiši i s jejími dvěma sestrami.Proměna: V pražských ulicích probíhá lidové povstání v čele s uprchlým nevolníkem Jírou. Dochází ke střetu lidu s Branibory, kteří s sebou vlečou zajaté Volframovy dcery. Jíra se pokouší dívky osvobodit. Ve zmatku jsou dívky odvedeny Varnemanem a Tausendmark před Volframem a Junošem obviní z jejich únosu Jíru. Jíra je odveden k soudu.
2. dějství:
Venkovský lid prchá do lesů z vydrancované vesnice. Přichází Varneman s Branibory. Čeká na výkupné za dívky, po starém vesničanu posílá zprávu Volframovi. Biřic oznamuje, že cizinci i veškeré braniborské vojsko musí do tří dnů opustit zem. Lid se raduje.Proměna: Jíra stojí před soudem. Hájí se statečně, ale Volfram věří bohatému Tausendmarkovi. Jíra je za únos odsouzen k smrti. Junoš však přináší zprávu o tom, kdo je skutečným únoscem dívek.
Proměna: Junoš pronikne braniborskými strážemi a utěšuje Ludiši a její sestry.
3. dějství:
Tausendmark zaplatil Varnemanovi tři sta grošů výkupného a získal zajatkyně pro sebe. Chce s braniborským oddílem odejít do ciziny, Varneman však opovrhuje vlastizrádcem a odmítá vláčet se s ním a třemi dívkami. Tausendmark chce uprchnout. V okolí je už ale pražský lid a Jíra s Junošem. Jírovi se podaří Tausendmarka zajmout a odevzdat spravedlnosti. Volframovy dcery jsou vysvobozeny. Jíra je ospravedlněn. Braniboři odcházejí a lid se znovu raduje.
Plakát prvního provedení Braniborů v Čechách
Smetanova partitura - sborová scéna z 1. dějství