Smetana si ve skladbě nevšímá jen řeky a přírody, kterou protéká, snaží se přírodu i pochopit a oslavit. K přírodě mu neodmyslitelně patří i člověk, poukazuje proto i na spojení české krajiny a české lidové povahy.
Skladba začíná jako dvojzpěv teplého a studeného praménku, ze kterého se po chvíli rozezní slavný nádherný motiv představující už řeku v celé její šíři a kráse. Po chvíli uslyšíme svatební polku naznačující spojení řeky s českou vesnicí. Ani s příchodem večera však řeka nepřestává téci. Následuje Vltava v noci – vnímáme stříbrný svit měsíce, rej rusalek, siluety hradů upomínající na starou českou slávu. S příchodem dne se opět rozezpívá hlavní motiv řeky. Pak následuje dramatický boj Vltavy se Svatojánskými proudy a po překonání překážek se řeka přímo majestátně valí ku Praze. Když míjí Vyšehrad, ozývá se slavnostně jeho motiv. V závěru skladby mizí řeka v dáli.
Často se setkáme s tvrzením, že slavný motiv představující tok řeky Smetana převzal z lidové písně "Kočka leze dírou", kterou převedl do mollové tóniny. Vyskytují se však i názory, že se skladatel inspiroval švédskou lidovou písní "Ack, Värmeland", kterou mohl poznat během svého pobytu ve Švédsku. Tento hudební motiv je však možno nalézt i v dalších lidových písních. Podle některých zdrojů se tímto motivem z Vltavy inspiroval Samuel Cohen při kompozici izraelské hymny Hatikvah.
Smetanův výklad:
„Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu, pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři luny rej rusalek; na blízkých skalách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny; Vltava víří v proudech Svatojánských; teče v širokém toku dále ku Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku svém v Labi.“
Smetanova partitura Vltavy