Smetana vytvořil dílo nejprve jako mužský dvojsbor bez doprovodu. O rok později (1864) přepracoval Odrodilce na jednoduchý mužský sbor (mj. z důvodu obtížnosti). V této nové verzi použil původní motivy a původní formální rozvrh, ale ve stručnější podobě. Do tohoto nového zpracování přikomponoval i doprovod dechových nástrojů ad libitum, ale tato instrumentální část se ztratila (při uvedení 16. května 1864 se hrála). V závěrečné části této druhé verze je místo dvojsboru použito kvarteto sólistů. I bez zmiňovaného průvodu dechů je tato nová verze životaschopná.

Skladba má představovat patetické prokletí odpadlíka s konečnou vyhrůžkou jeho potupné smrti. Použité hudební prostředky se snaží vyjádřit ponurou naléhavost kleteb a v harmonii i v rytmu navozují děsivou náladu. Prudkým kontrastem je potom zhudebnění posledního čtyřverší - působí polkovou pohodou, což vyvolávalo rozpaky u celých generací posluchačů. Dr. Plavec je názoru, že nešlo o chybu nebo rozmar skladatele - závěr Odrodilce má představovat sarkastickou radost nad zaslouženým osudem zrádce, je to prostý postoj lidového člověka.

Kritiky na obě verze Odrodilce vyznívaly rozpačitě. Někteří odborníci radili provést změny v textu, což se také stalo, ale bez znatelného vlivu na postoj kritiků.

---