První verze díla měla pouze dvě dějství a hudební čísla byla spojena mluvenou prózou. V 1. dějství následovala po scéně Krušinových s Mařenkou a Kecalem árie Vaška, poté duet Mařenky a Vaška, pak duet Jeníka s Kecalem. 2. dějství bylo stejné jako dnešní třetí, ovšem bez skočné a bez árie Mařenky. Principál ale navíc zpíval kuplet, který však působil příliš fraškovitě a ohrouble vzhledem k celkovému rázu díla. Proti této scéně protestoval v Národních listech i Jan Neruda.
Smetana proto v roce 1868 přikročil k úpravám: 1. dějství, které bylo příliš dlouhé, rozdělil proměnou ve dvě části; první část uzavíral duet Mařenky a Vaška, druhá část se odehrávala v hospodě. Sem na začátek přikomponoval Smetana mužský sbor o pivečku. Druhé dějství bylo nově zahájeno polkou a Mařenka dostala árii "Ten lásky sen".
Hned po čtyřech provedeních byla vytvořena nová verze: Z proměny vzniklo samostatné dějství, polka byla přesunuta na konec 1. dějství a následoval ji furiant. Vaškova první árie a jeho duet s Mařenkou byl přesunut z 1. do 2. dějství za pijácký sbor a do 3. dějství Smetana dokomponoval skočnou.
Poslední úpravu provedl Smetana v roce 1870. Mluvená próza, která vždy činila pěvcům obtíže, byla nahrazena recitativy a hudební čísla byla přeskupena do dnešního pořadí.
Ve Smetanově zápisníku motivů bylo možné najít melodii sboru "Proč bychom se netěšili" a duetu "Věrné milování" už v roce 1863, hudba ze začátku 1. dějství je převzata ze Svatebních scén.
Soubor sice znal Smetanu jako výborného hudebníka, ale nová opera se všem hned nelíbila. Primadona souboru Eleonora z Ehrenbergů odmítla nejprve roli Mařenky, nakonec si ale dala říci. Jiní zase měli námitky proti opeře z prostředí vesnice. To vše navíc probíhalo v nervózní atmosféře z blížící se války s Pruskem.
Hudební styl
Smetana v Prodané nevěstě dokázal z jednotlivých motivů dospět k jednolité stavbě, která působí jako dokonalý, stylově jednotný, vyvážený celek. Dokonale zde charakterizuje lidové typy z naší vesnice 19. století. Sborové a taneční scény vytvářejí optimistický obraz českého venkova a jsou zde hlavním nositelem národního koloritu. Nechybí zde ani humor a dojímavá lyrika. Bohatstvím své hudby, harmonickým uměním, bohatou melodikou, vykreslením charakterů a dramatickou pravdivostí překlenul propast mezi vážnou a komickou operou.
Osudy díla
I když divadlo nebylo při premiéře 30. května 1866 z výše uvedených důvodů zcela zaplněno, diváci byli nadšeni a už druhý den bylo na ulicích možno slyšet prozpěvování melodií z Prodané. Do divadla na ni přicházelo obecenstvo stále a Smetana se v roce 1882 dožil stého provedení svého díla, za které byl zahrnován ovacemi. Opera k sobě poutala pozornost národa až do té míry, že zastínila všechna ostatní Smetanova díla a je dodnes nejhranější českou operou a - vedle Rossiniho Lazebníka sevillského - nejúspěšnější komickou operou po Mozartově Figarově svatbě.
Děj opery
1. dějství:
Je pouť a vesničané se veselí. Mařenka se však nemůže radovat – její rodiče čekají příchod sedláka Míchy. Mařenčin otec Krušina se kdysi kvůli půjčce zavázal Mařenku provdat za Míchova syna. Mařenka však miluje Jeníka a svěřuje se mu se svými problémy. Jeník Mařence vypráví, jak musel odejít z domova kvůli neshodám se zlou macechou. Oba milenci si přísahají věrnost. Přicházejí Krušinovi s dohazovačem Kecalem a Jeník raději odchází. Kecal vychvaluje Míchova syna Vaška a otec Krušina připomíná slib daný Míchovi. Mařenka se přiznává, že miluje Jeníka. Kecal předstírá, že tím není zaskočen, a rozhodne se s Jeníkem promluvit.
2. dějství:
V hospodě chasníci a děvčata tančí. Mařenka se zde potká s nastrojeným mládencem a hned pozná, že je to Vašek, kterého si má vzít. Aniž mu prozradí, kdo je, varuje ho před Mařenkou, že ho bude šidit a trápit. Nakonec se zmatený Vašek zapřísahá, že Mařenku nechce, protože se mu líbí tato neznámá dívka. Kecal se snaží přesvědčit Jeníka, aby se Mařenky vzdal. Ten se nakonec své milé za 300 zlatých zřekne, ale s podmínkou, že ji musí dostat jen Míchův syn. Toto však vesničané odsuzují jako hanebnost.
3. dějství:
Vašek má plnou hlavu starostí, bojí se, že by se mohl dostat do spárů Mařenky. Na náves přijíždějí komedianti. Vaškovi se líbí komediantka Esmeralda a ta s ním v žertu koketuje. Principálovi a Esmeraldě se poté podaří přesvědčit Vaška, aby jim dělal v produkci medvěda místo jejich kolegy, který se opil. Pak nastane pohroma – Vašek odmítne Mařenku a Mícha s manželkou a Kecal jsou zděšeni. Mařenka je zdrcena, když se dozví, že ji Jeník prodal. Ze vzdoru se rozhodne podrobit přání rodičů a Jeníka ani nenechá nic vysvětlit. Nakonec však vyjde najevo, že Jeník je také Míchovým synem (z prvního manželství) a že tedy Mařenku prodal sám sobě. Kecal má ostudu, že se nechal přelstít, a když se na návsi ještě objeví Vašek v medvědí kůži, uzná Mícha, že Vašek ještě není pro manželství zralý, a požehná Mařence s Jeníkem.
Plakát prvního provedení Prodané nevěsty
Smetanova partitura - duet Jeníka a Mařenky z 1. dějství
Brko, jímž byla napsána Prodaná nevěsta