Hudební styl
Dvě vdovy jsou v podstatě založeny na situační komice, jde v zásadě o konverzační operu po vzoru francouzské opéra comique. Smetana vytvořil brilantní komickou operu, ovšem dosti rozdílnou od Prodané nevěsty. V hudebních číslech najdeme mnoho humoru, ironie, rozmaru. Humorná je například árie Karoliny "Samostatně vládnu já" nebo Ladislavovo "Dlouho-li zde budu bloudit", jadrnou komiku má Mumlal (jakási originální varianta Kecala) v árii "Nechť cokoliv mě zlobí v světě". V opeře se však nalézá i mnoho lyriky. Příkladem je kvartet z 1. dějství, začínající Anežčiným rozechvělým "Ó, jakou tíseň mé srdce cítí", nebo Ladislavovo vzrušené vyznání ve formě jakési balady "Aj, vizte lovce tam". Neobvykle, ale velmi působivě zní Ladislavovo vyznání Anežce ve 2. dějství, které Smetana ztvárnil jako melodram. Anežčina árie "Lásko, lásko, srdcí mučitelko" je velmi působivým vyjádřením jejího stesku a bolu, z árie přímo slyšíme vzrušený tep jejího srdce. Původní verze opery měla podobně jako Prodaná nevěsta mluvenou prózu a opera byla výrazně kratší - chyběly epizodní postavy Lidky a Toníka.
Osudy díla
Premiéra 27. března 1874 byla slavná - závěrečné ovace nebraly konce. Ovšem Smetanovi odpůrci, kteří zpochybňovali skladatelovu tvůrčí potenci, byli Dvěma vdovami zaskočeni a dílo ignorovali. V roce 1877 Smetana dílo zásadně přepracoval. Prózu nahradil recitativy, do 1. dějství napsal nové finále (vzhledem k přidání dvou epizodních postav Lidky a Toníka) a do druhého přikomponoval úvodní Ladislavovu píseň a tercet Lidky, Toníka a Mumlala.
Dvě vdovy jsou mezi Smetanovými operními díly průměrně hranou operou. Po častém uvádění díla za Smetanova života produkce po jeho smrti vázla. Pro inscenaci v roce 1893 zcela operu přepracoval Václav Juda Novotný. Tato úprava se hrála do roku 1902, za Karla Kovařovice se v podstatě vrátila původní podoba, ale teprve Otakar Ostrčil obnovil původní Smetanovu 2. verzi opery.
Děj opery
1. dějství:
Na pěkném statku hospodaří mladá vdova Karolina. S ní tu žije její sestřenice Anežka, rovněž vdova. Karolina je energická, má mnoho zájmů, a neoddává se proto již smutným vzpomínkám, Anežka je naopak stále zahloubána do vážných myšlenek. Jednou přichází hajný Mumlal a oznamuje, že lesem se potuluje podivný pytlák, který ale nic netrefí. Anežka se zardí, čehož si Karolina všimne a dá pytláka zatknout a předvést. Anežka se snaží protestovat, a tím sestřenici utvrzuje v podezření. Mumlal zločince zatkne, ten se ovšem nebrání, naopak na zatčení toužebně čeká. Následuje "soud" s pytlákem. Neznámý muž se představí jako Ladislav Podhájský. Při líčení je odsouzen do vězení (zde na statku) na půl dne. Poté se přihrne vesnická mládež a dobírá si bručouna Mumlala.
2. dějství:
Ladislavovi se ve "vězení" líbí. Karolina už jasně chápe, že sem přišel kvůli Anežce. Anežka se ho však vzdává ve prospěch Karoliny. Když Anežka zůstane sama, přece jen si přečte dopis, který jí Ladislav tajně dal. V dopise je vyznání - báseň. Vtom přichází sám Ladislav a vyznává Anežce svou lásku, je však odmítnut. Anežka má totiž výčitky svědomí - Ladislav ji zaujal ještě v době života jejího manžela. Karolina vyzve Ladislava k návštěvě vesnické taneční zábavy. Anežka je zase sama a uvědomuje si, co právě ztratila. Nechce se však ještě vzdát naděje, místo černých šatů si vezme společenské oblečení a spěchá také k tanci. Náhle však překvapí sestřenici, jíž u nohou klečí Ladislav. Vše se však vysvětlí - Karolina prozradí, že její koketování s Ladislavem byla pouze hra, která měla Anežku donutit neskrývat své city. Anežka skutečně přestane zapírat svou náklonnost k Ladislavovi a oba milenci se zasnubují.
Plakát prvního provedení Dvou vdov