Hudební styl
Smetana chtěl Richardovi III. dát oproti svým předchozím skladbám zcela nový tvar – po vzoru Lisztových symfonických básní. Forma skladby je poměrně volná. Podle Otakara Zicha zde nalezneme tři témata: téma Richarda, jeho odpůrců a jeho obětí. Dílo je pak rozděleno do tří částí podle Shakespearova děje: První charakterizuje vládce a jeho protivníky, druhý díl vyjadřuje růst Richardovy moci a třetí pád tyrana a vítězství dobra. Mezi druhým a třetím dílem probíhá epizoda představující děsivý sen před rozhodující bitvou. Témata ve skladbě spolu souvisejí: Richard má vzestupný motiv se sestupnou figurou až na konci, naproti tomu motiv protivníků je sestupný, čímž vlastně neguje motiv králův. Motiv obětí napřed stoupá, ale vzápětí padá dolů, což je vyjádření osudu lidí, které král zničil. Hudební organismus skladby je dosti komplikovaný, nalezneme zde promyšlenou hru témat, která se střetávají, prolínají, objevují a mizí. I přes tuto složitost by se však i posluchač ne zcela zasvěcený do použitých kompozičních postupů měl v díle orientovat.
I když se jedná o programní hudbu, skladba může znít a působit sama bez potřeby „návodu“ - pohlcuje literární předlohu a může existovat sama o sobě. Je to značný pokrok oproti Lisztovi, který se ve svých symfonických básních snaží co nejvěrněji zachytit obsah zvolených předloh. Tyto nové postupy použil Smetana i v básních Valdštýnův tábor a Hakon Jarl a posléze byl jimi doveden k úplně nové koncepci při kompozici cyklu symfonických básní Má vlast.
Smetanova partitura Richarda III.