O skladbu požádal Smetanu Josef Srb-Debrnov. Skladatel mu i přes svůj špatný zdravotní stav vyhověl a sbor vznikl poměrně rychle, byl dokončen v Jabkenicích 20. května 1883.

Jedná se oslavu polky (tance, kterému se Smetana ve své tvorbě velmi často věnoval), není to však polka typická. Jednotlivé hlasy jsou vedeny rytmicky i melodicky samostatně v polyfonním uspořádání. Nalezneme tu rytmické obměny, vytvářející složité obrazce. Podobně jako v Karnevalu jako by se zde taneční páry volaly, přicházely a nastupovaly, scéna taktéž působí zdánlivě chaoticky. Tento „chaos“ má ovšem svůj řád, je prokomponován dokonale a v dalším průběhu se skladatelův záměr ozřejmí. Polka posléze vyústí do prosté, radostné podoby.

Naši píseň potkal podobný osud jako Modlitbu: Smetana ji poslal Srbu-Debrnovovi do Prahy, u toho zůstala až do jeho smrti a poté přešla do majetku firmy Urbánek, kde byla náhodou objevena až v roce 1924. Přes tuto dlouhou pauzu, která mohla mít vliv na její popularitu, se poslední Smetanova sborová kompozice vzápětí dostala do repertoáru sborových těles.

---